Jazyk dlouhověkých
Dlouhověcí jsou Prvorození, a jako tací mají vrozenou schopnost komunikovat myšlenkami. Je to pro ně ale poměrně obtížné – vyžaduje to jistý cvik a je to namáhavé. Postupem času si proto dlouhověcí vyvinuli vlastní jazyk a telepatie využívají jen stojí-li to za zvýšenou námahu, např. nechtějí-li být slyšeni běžnými tvory či chtějí-li na ně naopak zapůsobit.
Mluvení přesto považují za lehce podřadnou, otravnou činnost, a výrazně kladou důraz na obsah, zanedbávajíc formu. Jejich jazyk má proto jen velice volná pravidla. Základním principem je „řekni absolutní minimum nutné k tomu, aby posluchači pochopili“. Čím delší, jednoznačnější a popisnější promluva je, tím za prvé klade mluvčí na sdělení větší důraz, za druhé dává najevo své nízké mínění o chápavosti a inteligenci publika. Běžně se tedy vynechávají zájmena, předměty i podměty a věty se smrskávají na pouhá slovesa či adjektiva. V úzkém kruhu přátel pak dochází i ke zkracování těchto slov na jednotlivé nosné slabiky a jejich spojování – porozumění pak vyžaduje množství intuice, představivosti a v neposlední řadě jistou znalost stylu mluvčího.
 Slova jazyka Jazyk dlouhověkých 
| ||
|---|---|---|
| ||
